Ve čtvrtek dne 11. května 2023 se nás 15 žáků 5. ročníku setkalo s p. ředitelem na zcela netypickém místě – tj. na vlakovém nádraží v Rajhradě, odkud jsme se po rozloučením, které se tu a tam neobešlo bez slziček, vlakem s přestupem v Brně vydali do Prahy.
Tří hodinová cesta nám uběhla velmi rychle. – Ani jsme se nenadáli a už jsme museli vystupovat v Praze na hlavním vlakovém nádraží.
Teď většinu z nás čekalo něco vskutku nezvyklého, co můžeme u nás zažít pouze v Praze – cesta metrem na zelené trase A (jak říkají Brňáci: „jízda podzemní šalinou“) na Petřiny. Odtud jsme se již pěšky vydali do Břevnova, kde jsme měli dohodnuté ubytování v tamním Benediktinském arciopatství sv. Markéty a sv. Vojtěcha.
I přesto, že na nás únava moc nepadla, den se chýlil pomalu ale jistě ke konci a po pohádce, kterou nám přečetl p. ředitel, jsme ulehli ke spánku.
Druhého dne jsme vyrazili tramvají č. 22 na Letnou, kde se nachází moderní budova Národního technického muzea. – Kluci se samozřejmě nemohli dlouhou dobu odlepit od vystavených motorek (řízení dobové motorky hradní stráže si dokonce mohli vyzkoušet) a aut. Holky si pro změnu poněkud nevěřícně prohlíželi výstavu historických domácích spotřebičů, přičemž u mnohých tápaly, k čemu vlastně mohly sloužit.
Po půl jedenácté jsme se vydali svěžím krokem přes Vltavu na Staroměstské náměstí, abychom stihli odbíjení orloje v jedenáct. – Odbíjení orloje jsme sice stihli na minutu přesně, ale pro množství přihlížejících lidí jsme z apoštolů v okénkách zahlédli jen některé.
Ze Staroměstského náměstí, kde jsme si ještě ukázali místo památné pobělohorské popravy 27 odsouzenců provedenou mistrem popravčím Janem Mydlářem, zamířily naše kroky po Královské cestě na Karlův most, kde jsme samozřejmě nemohli bez povšimnutí minout místo shození sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. A protože jsme měli dostatek času, udělali jsme malou odbočku a navštívili proslulé Pražské Jezulátko v kostele Panny Marie Vítězné.
U brány Pražského hradu jsme si samozřejmě nenechali ujít výměnu stráží. – Shodli jsme se tehdy na tom jsme, že stát takhle nehnutě celou hodinu, by pro nikoho z nás asi nebylo.
Na Pražském hradě jsme toho viděli skutečně mnoho, až nás nohy začaly bolet. Není se čemu ani divit, vždyť je to největší hradní komplex v Evropě a my ho prošli poctivě tam i zpět. Ještě že jsme si mohli před starým královským palácem na delší chvíli řádně odpočinout.
A nyní vzhůru na nedaleký Petřín, abychom po úsměvných chvílích strávených před zakřivenými zrcadly v tamním historickém bludišti vystoupali nekonečné množství schodů na Petřínskou rozhlednu a díky velmi dobré viditelnosti si prohlédli celou Prahu.
Jaká byla naše radost z toho, že jsme se nyní mohli svést lanovkou z Petřína dolů k Vltavě a odtud tramvají č. 22 dojet zpět do Břevnova. – Po dni plném zážitků a pohádce v podání p. ředitele před spaním se nám usínalo skutečně dobře.
V sobotu brzy ráno jsme opustili Prahu a vlakem se vydali do Kutné Hory, kde jsme jako správní kutnohorští havíři oděni do bílých perkytlí a s ochrannou přilbou na hlavě sestoupili do útrob země, abychom se pokusili najít alespoň malý kousek stříbrné rudy. – Ač jsme byli poučeni, jak taková stříbrná ruda vypadá a jak se dá najít, nikdo z nás neměl štěstí. To ale nevadí, protože i tak to byl velmi zajímavý zážitek.
Po krátké procházce Kutnou Horou, při níž jsme se blíže seznámili s patronkou havířů – sv. Barborou, které je zasvěcen tamní nádherný gotický chrám, na nás čekalo překvapení ve formě jízdy na největší korytové bobové dráze u nás. – Někteří se z počátku poněkud báli, ale po první jízdě byl veškerý ostych pryč.
Teď už ale rychle do sousedního Sedlce, abychom si stihli ještě před odjezdem vlaku prohlédnout unikátní Kostnici pod hřbitovním kostelem Všech svatých. – Je neuvěřitelné, co člověk zde dokázal na připomínku naší dočasnosti vytvořit.
Zpátky do Rajhradu jsme dorazili plni nejrůznějších zážitků kolem půl sedmé večerní. – Velké díky patří všem těm, kteří nám toto putování za poznáním umožnili a již nyní alespoň ve skrytosti doufáme, že snad ještě někdy další obdobně nevšední a zajímavé společné putování zažijeme.



