Minulý pátek ve škole proběhla mikulášská nadílka – a jak už to u podobných akcí bývá, realita si ji naplánovala trochu po svém. Původní sestava Mikulášovy družiny nám během víkendu padla za oběť nemocem, takže čtveřice statečných, kteří zůstali „naživu“, neměla příliš na výběr. Ale možná to tak mělo být – zvládli to totiž s přehledem, humorem a naprosto skvěle.

Naše mikulášská výprava postupně obešla všechny třídy. Děti si vyslechly krátké mikulášské povídání, čerti se postarali o přiměřený rozruch a nakonec to pokaždé zachránil anděl, který s andělským klidem rozdával sladkou nadílku.

Kdo by si myslel, že nejvíc vystrašení budou prvňáčci, ten by se mýlil. Šla jsem s družinou a měla dobrý výhled na všechny tváře – a občas jsem zahlédla i v těch starších ročnících výrazy typu „radši dýchat nebudu, třeba si mě nevšimnou“. Mikulášská atmosféra zkrátka funguje napříč věkovými kategoriemi.

Nejsmutnější (a zároveň nejvtipnější) nadílka však proběhla v osmé třídě. Naši posvátnou čtveřici tam čekala… prázdná místnost. Nikdo. Ani duše. Jen ticho a naše skupina, která trochu bezradně stála před tabulí. A tak si šla „smlsnout“ na sborovnu – a “donutila” celý pedagogický sbor, aby zazpíval. 😊

Děkujeme všem, kteří se do akce zapojili, ať už v kostýmech, nebo v organizaci. Nakonec se z improvizace stal velmi povedený mikulášský den, který si děti očividně užily.

Celou fotogalerii můžete vidět zde.